Autorka: Černá Blanka, 20 let
Zdroj: www.juniorpress.cz, 21.11.2006

V milé a malé komorní scéně Divadla v 7 a půl jsem měla možnost zúčastnit se představení, které vyčerpalo moji zásobu smíchu na několik let dopředu.

„Představení Misionáři je vystavěno jako happeningový spektál využívající klasickou formu pouťové prezentace, obsahově však využívá ryze současné motivy. Inscenačním záměrem bylo vytvořit flexibilní tvar, který klade minimální požadavky na převoz i provoz…“ Připouštím, že mě krátké předsatvení Misionářů v programu poněkud zarazilo, ale poté, co se za modrým plátnem začaly ozývat tři mužské hlasy diskutující o nutnosti hnětení lineckého těsta dvacet tisíc světelných let od planety Země, jsem upustila od křečovitých představ a nechala se unášet na vlně slovních hříček, nenápadných i velmi nápadných sexuálních narážek a nepřeberného množství kostýmů.

Představení Misionáři je satirická komedie, která diváky přivádí do společnosti tří kosmonautů, jejichž úkolem je seznamovat vzdálené civilizace se životem na Zemi, vývojem člověka a vůbec vším, co se v naší Galaxii děje. Do tohoto obecného úkolu zasazují i své vlastní vzpomínky, touhy, nedostatky a úchylky. Norman se zpovídá z lásky ke kudrnaté ovci na zelených loukách svého strýce, Thomas projevuje své sklony k pedanství a fakt, že Sandler se polovinu cesty vydával za makrobioložku Ester, hovoří sám za sebe. Právě absence makrobioložky činí ztvárnění lidského početí a vztahu mezi ženou a mužem vůbec velmi náročným. Aktéři se s tím tedy vyrovnávají neopakovatelně komickými abstrakcemi, při kterých jim mnohdy jde až o život.

Atmosféru tří mužů, kteří po všech stránkách trpí odloučením od ženského pohlaví, doplňuje linecké těsto, jeho vůně a vánoční přípravy. Závěr je naplňením Normanových kosmických snů, ale zároveň diváka vytrhává ze zmatené, cirkusové show a pomáhá mu klidnou scénou vyrovnat se s pocitem právě prožitého šílenství.

Pokud se rozhodente navštívit představení Misionáři, čeká vás báječně strávených 75 minut a pokud budete sedět v první řadě, dojde i na ochutnávku lineckého kolečka.

Autor: Petr Kalod, TJ Sokol Zastávka
Zdroj: www.sokol.zastavka.cz, 3.2.2004

V sobotu 5.2.2005 v 18.00 se uskuteční v Dělnickém domě na Zastávce divadelní představení Stínohra od Pavla Strašáka v podání Divadelního spolku Prádelna. Měl jsem tu čest vidět tuto divadelní hru. A nelitoval jsem.

Zpočátku se zdá, že rozhlasová kabina s moderátorkou a psychiatrem neskýtá příliš mnoho možností na dramatickou akci. Jsou užívány odborné termíny. Další obraz nás zavádí do života běžné evropské rodiny s jejími strastmi. Přichází Arnold Stalone, klucí z nároďáku, co nás reprezentovali snad všude na světových kluzištích a ne vždy neúspěšně. I mladý horník nás informuje, jak to zrobil na 496 %.

Psychiatr MUDr. Čáp nám jasně říká: nejste sami se svými problémy.

Divadelní hra se nezužuje jen na živé herce, ale vystoupí i loutky. V komické scénce názorně vysvětlují mnohá proč. Hra je plná překvapení a není nouze o plnohodnotný humor. Ba naopak. Osobně si myslím, že některé hlášky zlidoví.

Zdroj: MF DNES, 22.6.2004

K festivalu divadel a muziky se letos připojí také charitativní výtvarná aukce ...

Autor: Vladimír Hulec
Zdroj: Amatérská scéna 3/2004

Přímý, nekomplikovaný a přitom svěží humor nabídlo následující Divadlo Prádelna z jihomoravských Rosic. Jejich Misionáři, to byl divadelní sitkom v mnohém blízký Červenému trpaslíkovi. Od námětu přes herecké zpracování po způsob humoru. Tři herci, jeden paravan a dost. Jedna vtipná situace střídala druhou, všechno však mělo řád a logickou posloupnost. Bylo to slovně ,,napadnuté“, adekvátně zahrané, citlivé, komunikativní, s přesnou mírou únosnosti. Snad jen ,,vánoční“ závěr byl trochu ústřel mimo, ale ten zřejmě vznikl z původní koncepce, kdy se prý nejednalo o nic jiného než pobavit pár přátel na předvánočním mejdanu. Nevznikla takhle nějak taky Vestpoketka? Ne, že by rosičtí mířili tak vysoko, ta paralela mě napadla jen z podobné hravosti a spontaneity. Nicméně si velmi dobře dovedu představit další díly moravských Misionářů.

Autor: Josef Brůček
Zdroj: Divadelní Bechyně, 13.-15.5.2004

Stává se již pravidlem, že se přehlídce zcela minu s jedním představením. Pokaždé to jsou představení ostatními diváky spontánně přijímaná a bouřlivě aplaudovaná. Na Divadelní Bechyni mě takto zaskočili Misionáři (mimozemská sci-fi komedie o věcech zatraceně pozemských, určená pro mimozemské publikum s extrémními globalisty). Nesmírně šikovní a nadaní mladí muži do hlediště ve svém možná spíše estrádě podobném představení téměř chrlili jeden vtip za druhým. To soudím podle reakce diváků. Bohužel jsem mnohému nerozuměl. Možná to bylo ve chvílích, kdy aktéři ve svých monolozích, písničkách a scénkách odkazovali na televizní moderátory či televizní zvyklosti, a já se nechytal. V dění na jevišti jsem občas poznával inspiraci Divadlem Járy Cimrmana, ale i televizních estrád Ivana Mládka, ze kterých jsem několikrát několik okamžiků (než jsem stačil utéci) zahlédl. Zeměkoule se představuje posunky rukou značící vytažení něčeho z prsou a prohrábnutí svých genitálií. Pro pořádek připomenu dvě akce, které vzbudily nejvíce ovací. Oplodnění. Kruh potažený papírem, na kterém je namalováno reklamní Vajíčko (z televize dávno minulé) , proskočí herec kostýmovaný jako spermie. Narození dítěte. Na bílé látce na paravánu jsou uprostřed tři řezy spojené suchými zipy. Herec zpoza paravánu bočními řezy prostrčí nohy a prostředním vystrčí hlavičku panenky. Celé představení pak bylo propojeno získáváním informací o jednotlivých aktérech. Jeden z nich byl pedofil (dejte mi dvanáctku – myslí tím klíč), druhý zoofil. Zoofilovo představování vrcholí v závěru, kdy leží zabalen do plenek jako Ježíšek v betlému, obklopen Marií, Josefem a – ovcemi.

Autor: Vít Závodský
Zdroj: Amatérská scéna 4/2004

Ve sféře autorských pokusů se nejlépe dařilo sehrané trojici z Prádelny Rosice, která po předloňské Stíhohře svého režírující člena Pavla Strašáka nabídla jeho kompozičně sevřenější ,,ontogenetickou three-man show“ Misionáři. Výchozí námět kuriózní pozemské prezentace na vesmírném ,,Expu 3000“ byl rozvinut do kaskád slovního i akčního humoru, recesně gagových nápadů a inteligentního vícevýznamového nadhledu.

Autor: Vít Závodský
Zdroj: Rovnost

Nejen v krajském městě, ale i v jeho okolí pracují amatérské soubory, soustavněji se zaměřující na autorské divadlo. Patří mezi ně i kolektiv Prádelna Rosice, soustředěný kolem píšícího, režírujícího i hrajícího Pavla Strašáka. Kromě domácího prostředí vystupuje rovněž na některých přehlídkách, zejména Setkání Na prknech v nedaleké Veverské Bitýšce.

Předloni inscenovala Prádelně Strašákův rozmáchlý pokus o ,,varovnou tragikomedii“ Stínohra aneb Zastřel si svůj ideál. Do prostředí ,,panelákové“ rodiny Ptáčků, rámovaného rozhovorem rozhlasové redaktorky a kuriózního psychiatra Čápa, vstupovaly idoly dřívější i současné konzumní doby – od Němcové Babičky přes kreslené zvířecí postavičky z dětského Čtyřlístku po majory Zemana a hokejistu Jágra. Bezmála tříhodinovému, poněkud rozplizlému večeru s kaskádami různorodých scénických nápadů a kabaretních gagů, tehdy chyběl zhutňující dramaturgický pohled a celkový cit pro míru. Tyto nedostatky do značné míry odstranila další původní premiéra Prádelny, Strašákovi Misionáři – nejen kompozičně sevřenější, ale i námětem i provedením o poznání provokativnější. Autorem režírovaná ,,ontogenetická three-man show“ (Richard Sedláček, Lukáš Volánek, Tomáš Novotný) vyšla z myšlenky futuristické prezentace naší planety na vesmírném Expu 3000, kdesi v Krabí mlhovině, které se měli zhostit psychicky vyšinutí kosmonautičtí delegáti. Nedlouhý, diváky spontánně přijímaný nonstop večer, byl gejzírem slovního i akčního humoru a pouťově dryáčnické gagovosti. Jeho drsnou parodičnost a inteligentní vícevýznamový nadhled mohli asi nejlépe vychutnat sledovatelé televizních estrád a pokleslých projevů hudební pop arény.Na letošní Divadelní Bechyni získala Prádelna Cenu starosty města a po úspěšné účasti na Šrámkově Písku se probojovala až na 74. Jiráskův Hronov.

Smysl pro recesi a absurdistický pohled na skutečnost nechybí ani jiné zdejší partě, mladému Souboru Emanuela Krumpáče Rosice. Převážně holčičí sestava, vedená Lukášem Hemalou, po loňském vlastním scénáři v duchu commedie dell´arte sáhla letos k vděčné tvorbě scénicky inspirativního moderního českého básníka. Krátký, ale invenčně uchopený, dadaisticky laděný pořad Bezva Frynta umožnil arénové nebo i plenérové provedení. S nápaditým využití běžných rekvizit (smeták, trychtýř, židle, tenisová raketa, žvýkačka) a ,,chechtavého“ refrénu vznikla vtipná koláž vzájemně propojených výjevů, která hravé nonsensové verše z rodokmenu Edwarda Leara nebo Christiana Morgensterna rytmicky svižně a s chutí převáděla do znakového jazyka asociací a akčních metafor. Rosičtí se odváželi ocenění z celonárodní přehlídky studentského divadla Náchodská Prima sezona, jejich šance na hronovský postup však skončila ve stadiu porotcovského doporučení.

Autor: Václava Pečenková
Zdroj: Zastávecký zpravodaj, březen-duben 2004

V sobotu 13. března 2004 mohli občané Zastávky shlédnout zajímavé divadelní představení Misionáři – divadelní hra o třech účinkujících a skvělé zábavě. Dělnický dům byl prakticky vyprodán. Přítomné publikum se bavilo, aplaudovalo hlasitě a dlouho.

Autor: Alena Hostašová
Zdroj: Zpravodaj JE Dukovany, 4/2004

Nádvoří dalešického pivovaru máme většinou spojené s úsměvnými historkami z nezapomenutelného filmu Bohumila Hrabala – Postřižiny.Letošní léto přineslo hostům dalešického pivovaru mnoho kulturních zážitků. Ať už to byla hudba či divadelní představení, troufám si říct, že jednou z velice vydařených a doslova ,,uřehtaných“ akcí bylo divadelní představení satirické komedie s názvem Misionáři. Tři mladí herci z divadelního spolku Prádelna z Rosic předvedli skvělý herecký výkon, který rozesmál snad i toho největšího bručouna (pokud tam nějaký byl). Na ploše s minimálními rozměry se odehrává tří kosmonautů – misionářů, kteří prezentují v daleké galaxii planetu Zemi, lidstvo a jeho život se všemi slastmi a strastmi. Tisíce světelných let od domova se někdy misionáři více, jindy zase méně zdařile vypořádávají s absencí žen, s dětskými vzpomínkami či s vůní lineckého cukroví nemilosrdně připomínající atmosféru Vánoc na předaleké zeměkouli. Autorem humorné a detailně propracované divadelní hry je jeden z třicetičlenného dnes již třígeneračního divadelního souboru – Pavel Strašák. Autorovým cílem bylo napsat hru určenou pro málo herců, kterým stačí pouze jedno auto, co nejmenší náklady na provedení divadelní hry a co největší flexibilita. Od premiéry, která proběhla již v loňském roce, se ,,kosmonauté“ předvedli již padesátkrát. Jak sám autor uvádí, ,,ani jsme nečekali, že se to tak rozjede“. O úspěšnosti hry svědčí i několik ocenění, které si Misionáři odvezli z různých soutěží a přehlídek. Divadelní soubor Prádelna v letošním roce oslaví již deset let svého trvání. Dovolila jsem si proto požádat o krátké představení souboru Pavla Strašáka, autora hry: ,,Na počátku vzniku ochotnického spolku v roce 1994 stály dvě generační roviny. My, kteří jsme vycházeli z gymnázia a uvažovali o tom, že bychom založili divadlo, a na druhé straně generace herců z bývalého spolku ochotníků. V listopadu téhož roku jsme se společně setkali na rosickém koupališti v hospodě, které se říká Na Prádelně. Zde se nás ujala paní Jarka Burešová st., která nám vysvětlila, jak se máme pohybovat, hrát a další herecké zásady. Začínali jsme s klasickými tituly (Hadrián z Římsů, Slaměný klobouk, Hrátky s čertem a další). Dnes hrajeme i jiná než klasická divadla. V současnosti disponuje divadlo svojí stálou scénou v rosickém zámku.“

Na závěr rozhovoru jsem se zeptala mladých ochotníků: ,,Co pro vás znamená ochotnické divadlo?“

Pavel Strašák: ,,Každé divadlo, ochotnické nevyjímaje, je prostor pro setkání, imaginaci, fantazii, prožitek v konkrétním neopakovatelném čase a místě. Poslední dobou mám dobrý pocit ze vzrůstající pestrosti na poli amatérských divadel. Mnohá již mají svou poetiku, využívají hudby, světel, tance, multimédií atp.Ochotnické divadlo se vyvíjí také v tom, že nestagnuje pouze na zpracování klasiky – Lucerny, Hrátek s čertem a dalších velkých výpravných kusů. Využívá scénářů autorských i převzatých, klasických i současných v plné šíři. S množstvím spolků, uskutečňovaných idejí, přehlídek a vzájemných kontaktů roste informovanost, zpětná vazba a věřím, že tím i kvalita.“

Lukáš Volánek, další ze zakládajících členů ochotnického divadla:

,,Uzrála společenská situace a pro obce je velmi výhodné mít své vlastní divadelní soubory nebo občanská sdružení, která jim zajišťují prezentaci a svým způsobem i reklamu. Spolky mají volnější ruku a mají mnohdy možnost organizovat v obci kulturu v širším spektru. Mít fungující divadelní spolek nebo organizace, která podporuje kulturní život obce, je rozhodně prestižní záležitost.“

Richard Sedláček, jeden ze služebně nejmladších členů:

,,Musím říct, že jsem se s Lukášem a ostatními lidmi seznámil na táboře, když jsem tam byl jako vedoucí. Poznal jsem je do výšky, do šířky i do hloubky a musím říct, že jsem byl nadšen. Myslím si, že ochotničení souvisí s češstvím a pokud se chce vesnička či město vymanit a vyhranit, je skvělé, když je v obci ochotnický soubor nebo nějaké sdružení, které zajišťuje kulturní život v obci. Potom se naskýtají možnosti setkávání lidí, kteří mají stejné zájmy, ať už je to divadlo, hudba, či jiné umění. Ale to vše musí zajišťovat nějaký živočišný orgán. A když se takový živočich najde, potom je to paráda, stejně tak jako hrát v Prádelně.“

To linecké pečivo bylo opravdu vynikající!

Autor: MARTIN HORKÝ
Zdroj: e-metro, 24.01.2005

Obec Zastávka zve na divadelní představení divadla Prádelna Stínohra, které se uskuteční v sobotu 5. února 2005 od 18 hod. ve velkém sále Dělnického domu v Zastávce. Vstupné je dobrovolné a veškerý výtěžek ze vstupného bude využit na humanitární účely pro oběti katastrofy v Asii.

Datum: 24.09.2004
Autor: LUKÁŠ HEMALA
Zdroj: e-metro

(Rozhovor s Pavlem Strašákem a Lukášem Volánkem)

Letos na podzim oslaví rosický ochotnický soubor Prádelna 10. výročí svého působení. Na svém kontě má řadu inscenací, od „začátečnického“ Hadriána z Římsů, přes Sluhy dvou pánů, Slaměný klobouk, celou řadu pohádek, až po své vlastní jednorázovky hrané při Přátelských setkáních na rosickém koupališti.

V posledním době se do povědomí diváků dostal především veleúspěšnými a hojně reprízovanými kusy z pera svého výhradního autora Pavla Strašáka Stínohrou a Misionáři. S posledně jmenovanou inscenací také soubor (resp. jeho mužný výkvět :)) procestoval kus světa a zahrál si ji i na žhavých prknech Jiráskova Hronova, vytoužené Mekky všech českých ochotníků, což je nesporný úspěch a také příležitost položit divadelníkům několikero zvídavých otázeček…

1) Jak bylo v Hronově?

Pavel Strašák: Horko, dusno, kritično, sebekritično. Po třech špílech v jednom dni jsme byli dočista urousaní, opocení, zapaření…

Lukáš Volánek: Hronov to je takové pěkné město na řece Metuji. Mají tam dvě divadla a na vlakovém nádraží restauraci, kde všechna hlavní jídla i s přílohou stojí 43 Kč, tedy pokud zrovna kuchař něco nevysvětluje kontrole z hygieny.

2) Při svých cestách po festivalech a přehlídkách jste se setkali se spoustou jiných souborů. Vzpomněli byste si na nějaký, jehož představení Vás nevšedně zaujalo?

L+P: Líbilo se divadlo Dialog z Plzně s pantomimickým zpracováním Přeletu nad kukaččím hnízdem, divadlo Vosto5 a jejich legendární Sniežka a taky divadelní studio Dagmar z Karlových Varů s pásmem Shakespearových textů Král William – to by mělo na podzim, či v zimě zavítat do rosického kamenného divadla.

3) Kdyby tu byla možnost dělat divadlo profesionálně, šli byste do toho?

L.: Kde je vlastně dnes hranice mezi profesionálním a amatérským divadlem? U těch výjimečně dobrých souborů se tento rozdíl téměř stírá.

P.: Když jednou budeme sedět v ředitelské lóži vlastního profesionálního divadla, taky to přežijeme.

4) Vzhledem k tomu, že Vaše divadlo vzniklo v zásadě jako generační, zřejmě nutně trpí odlivem, v lepším případě jen „útlumem“ původních členů, kteří se oženili, vdali, pořídili potomka, odešli do světa za prací apod. Máte spočítáno, kolik lidí už Prádelnou prošlo? Poplačete si někdy při vzpomínání na starý dobrý časy Vašich začátků?

L.: Prádelnou prošla cca 50ka hercovníků včetně těch, kteří zůstali… Jó, ty starý zaprášený fotky... jó ta vůně divadelních líčidel…(Lukáš vytahuje zmuchlaný kapesník. Pozn. autora)

P.: Zatlačme slzy dojetí. S většinou odpadlíků se nestýkáme, nezdravíme, udržujeme vztahy na bodě mrazu!!!

5) A co Vy, neplánujete ženitbu? (samozřejmě tím není myšlena inscenace známého díla Gogolova)

NEEE!!! 736 609 657 Pavel, 604 847 813 Lukáš NEJSME VOLNÍ!!!

6) Další otázka na tělo: Co máte proti Zdeňkovi Mahdalovi?? (A pravdu!!!)

P.: Je to profesionální, úspěšný, ženatý herec, bavič, komik, moderátor. Zkrátka taková renesanční osobnost. Ve skutečnosti mě doslova zhypnotizovala zvukomalebnost tohoto příjmení. Zkuste si vyslovit nahlas třikrát po sobě „MAHDAL“!

7) Mnoha divákům je jistě sympatické, že se na Vašem představení vždy pobaví. Dočkáme se od Prádelny někdy nějaké trágy?

P.: Nosím to v hlavě. Bude to tak vážné a těžké, že už teď je mi z toho těžko.

L.: Vážně?

P.: Vážně!!!

8) Chystáte velkolepé oslavy svého prvního kulatého výročí?

P.: Oslavy 10 let přesuneme na jaro-léto 2005

L.: Pokud se vydaří vše podle plánu… Ale víte co? Nechejte se překvapit. Každopádně to bude nové, neotřelé a bezva!!!

9) A teď pár oblíbených „nej“ otázek. Představení, které Vás nejvíc dostalo?

P.: Kdysi v šerém dávnověku to byla Lidská tragikomedie v Hadi.

L.: Katynka z Heilbronu a konkrétně Vladimír Javorský v Huse na provázku a potom Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství v podání Dejvického divadla.

10) Váš největší divadelní prů... prostě vostuda?

L.: Největší divadelní průjem jsem měl po třešních, na které jsem vypil matonku, ale kdy a kde přesně to bylo, to už si nevzpomínám.

11) Co pro diváky chystáte v nejbližší době?

P.: To, že si od nás diváci odpočinou minimálně na dva měsíce.

12) A samozřejmě se nemohu nezeptat: Co byste vzkázali divákům ?

L+P: Choďte do divadla ustrojeni, oholeni do hladka, navoněni, pokud možno „imobilní“, abychom z Vás měli dobrý pocit. Těšíme se na shledanou v Kamenném divadle.

Lukáš a Pavel

Otázky pokládal Lukáš Hemala

Autor: KAREL HRDINA
Zdroj: Mladá fronta DNES, 26.01.2004
Strana: 05

Deset divadelních souborů z celé republiky se zúčastnilo přehlídky nazvané Koňská dávka, která včera skončila v Culturním klubu Solnice v Českých Budějovicích.

České Budějovice - Na jih Čech dorazili i členové Divadla Prádelna z Rosic u Brna, kteří zahráli sci-fi komedii Misionáři.

„Naše divadlo funguje už deset let. Nejdříve jsme hráli klasiku, jako je Klicpera a Jirásek, až jsme se dostali k autorskému divadlu. Misionáři je první představení, které není náročné na scénu, takže se s ním dá cestovat,“ poznamenal Lukáš Volánek.

Ti, kdo se přišli na Misionáře podívat, určitě nelitovali. Trojice mladých herců předvedla, jak by v budoucnu mohla vypadat prezentace lidí ze Země na mezigalaktickém veletrhu. Jejich názorná ukázka oplodnění vajíčka nebo výklad toho, jak Země obíhá kolem Slunce, byly opravdu hodně originální.

„Jsme rádi, že nás organizátoři přehlídky pozvali. Moc se nám líbí prostor Solnice i myšlenka, že získané peníze pomohou při hipoterapii,“ řekl Volánek a dodal, že i Divadlo Prádelna pořádá v létě festival, kterým pomáhají získat finance pro charitu. „Moc se nám líbí prostor bývalého skladu soli. Myslím, že by bylo dobře využít i dvůr Solnice, kde by se v létě dala hrát divadelní představení,“ doplnil Tomáš Novotný.

Před Divadlem Prádelna se divákům představilo Antidivadlo z Plzně s pásmem skečů a písniček. „Před dvěma lety jsme hráli v Plzni na festivalu, který Antidivadlo pořádalo. Od té doby jsme je neviděli. Bylo to příjemné shledání,“ připomněl Novotný, že přehlídka je i o tom, že se na ní setkávají divadelníci z celé republiky.

„Viděla jsem Antidivadlo i Divadlo Prádelna. Ta sci-fi komedie se mi hodně líbila,“ prohlásila Zuzana Hlaváčová z Českých Budějovic a dodala, že myšlenka, s níž tato přehlídka vznikla, je zajímavá.

Peníze vydělané ze vstupného, půjdou na podporu hipoterapie. Finanční prostředky získané v tomto týdnu budou ještě znásobeny nadací Divoké husy. „Kolik peněz z přehlídky získáme, budeme vědět až koncem týdne,“ uvedl koordinátor občanského sdružení Koník, které Koňskou dávku pořádalo, Miroslav Valeš.

Foto: DIVADELNÍCI V SOLNICI. Misionáři se jmenovala hra, s níž na Koňské dávce vystoupilo Divadlo Prádelna. Na snímku jsou Richard Sedláček (v popředí) a Tomáš Novotný. FOTO: MAFA - JAROSLAV SÝBEK