Rosický pivovar byl založen mezi lety 1522 - 1561 zřejmě za Pertolda z Lipé. První písemná zmínka o něm je ze dne 23. 2. 1562, kdy jej Pertold z Lipé prodává jako součást celého panství Janu Staršímu ze Žerotína. V 19. století byl pivovar pronajímán a roku 1899 jej najala akciová společnost Moravia z Brna. Ta s ním získala i koncesi na výrobu piva, ale po několika letech provoz zastavila.
Posledním Sládkem byl Bedřich Barth. Objekt sloužil ještě jako stáčírna a roku 1926 jej koupila paní Kroupová. Ta zde vedla výčep piva až do roku 1933. Budova pak byla vyklizena a hostinský Willand ze Zastávky ji začal bourat. Přední budova sloužila k bydlení. Zchátralé zříceniny koupilo družstvo Lidový dům a přestavělo je na hostinské místnosti.

---

Období let 1867-1870 je pro Ivančice velice zajímavé. Přes Rénu se stavěla železniční dráha Vídeň - Brno Společností státní dráhy. Město Ivančice prodalo pro stavbu část svých pozemků, čímž získalo slušnou částku do městské pokladny, zkrátka nepřišli ani obyvatelé Ivančic.
Podnikatelem této byla francouzská společnost, kterou k nám přiveden byl celý regiment dobře zapracovaných dělníků všech oborů a národností. Italů byla převaha, však bylo také dost Francouzů a Čechů. Taliáni, jak se všeobecně jmenovali, dokázali svou dovednost v budování tunelů a vůbec těžkých kamenných staveb. Francouzi zase při montáži železné konstrukce mostů přes Jihlavku. A naši lidé při navážkách při trati, průkopech a různých stavbách....
Stravování tohoto množství cizinců dělo se na Réně v kantýnách, domácí vařili si sami, a nebo jim jídlo donášeno na místo zaměstnání. Taliáni vařili si svou palentu, tj. kukuřičná kaše dobře opečená, kterou pojídali jako chleba.
K večeru rozrojila se větší část tohoto dělnictva do města Ivančic a každý nalezl svou zamilovanou hospůdku, by tam některou tu letní večerní hodinku při pivě pobesedoval. Takových lokálů a výčepů napočítali jsme tehdy ke čtyřiceti.
Všude bývalo plno žíznivých návštěvníků a dle povah a způsobů těchto i hodováno. Taliáni milovníci zpěvů a hudby, intonovali při vstupu do svých hospůdek, jakous 2-3 hlasou oblíbenou písní, jejíž italský nápěv a některá mezivěta nám již nevypadly z paměti, nesla se velebně a vážně o Garibaldi a byla velmi často zpívaná a opakovaná. Ital, opálené, osmahlé tváře, odíval se v lesklé sametové pantalóny, hnědý kabátec, plyšový širák se širokými krempy. Plnovous do špičky na bradě zastřižený, v ústech viržinku, tehdy obecně známou co "taliánku". Karbanu bylo mezi nimi málo.
V hospůdkách žilo se opravdu veselo. Nahlédněme do některé z nich, např. vdovy Galusové v domě čís. 2, žid obec (dnes Růžová 2).
Dům ten podnes nápadný tím, že má v patře balkonek s letopočtem 1818 H.L.I. a do let 1900 ukazovaly čas sluneční hodiny, na pilíři v patře mezi okny namalované.
Nad vchodem byl vyvěšen zelený pletený pivní pohár, pod nímž vlály čerstvé hoblovačky, což příchozí Taliány aj. upozorňovalo, že se tu nalévá dobré rosické pivo.
Hospůdka měla v přízemku 2 nízké klenuté, obyčejně přeplněné a dýmem taliánek přesycené místnosti bez jakékoliv ventilace. Hosty obsluhovala izraelská vdova s dcerou, příjemného zevnějšku a snad i tato okolnost přitahovala žíznivé Taliány, ač hospůdka sama o sobě byla na dobré ráně.
Hospůdka zašla brzy po dostavění dráhy, ale pletený pivní korbel dlouho ještě upozorňoval chodce, že tu kdysi bylo středisko lepší třídy pracovních Taliánů, až jej zub času konečně srazil k zemi.

---

Domy a obyvatelé Rosic z minulého století
Budova čp. 9 v dnešní ulici 1. května, všem starým občanům města známá jako bývalý pivovar a která od r. 1934 slouží jako restaurace Lidový dům, byla v provozu od svého založení Pertoldem z Lipého r. 1560 až do roku 1899. Je pochopitelné, že jak se měnila vrchnost rosického panství, takový osud sdílel i starý panský pivovar. Za Jiřího Ruperta Hausperského z Fanalu, který roku 1684 koupil panství Rosice a Troubsko za 70 tis. zlatých rýnských, je r. 1745 - 47 učiněn záznam, podle kterého je zde vystavováno průměrně 655 sudů dobrého piva. R. 1818 byl vedoucím panského pivovaru 25letý Jan Špatný, sládek. Dalším vedoucím panského pivovaru byl Jan Brauner, po kterém nájem pivovaru převzala jeho manželka Ernestina, nar. r. 1812, která v r. 1857 ovdověla a provoz pivovaru měl v nájmu její syn Noe, nar. r. 1832, dalšími členy její rodiny byli synové Adolf, nar. r. 1844 a Šimon, nar. r. 1847 a tři dcery Susana, nar. r. 1840, Henrietta, nar. r. 1842 a Anna nar. r. 1845. Činnost vařiče piva vykonával Leopold Girtig, nar. r. 1826 jako sládek z Uhelné (dř. Sörgsdorf), okr. Jeseník. Rozvoz piva prováděl povozem kočí Frant. Pexa, nar. r. 1827 (dále viz náš Zpravodaj z dubna 1963) aktivní odkaz na článek Pivovarnictví....

---

Růst domů a obyvatel v Rosicích
Stavení čp. 86 řečené "U vodárny" je velmi stará budova. Před budovou a dnešní silnicí, vedoucí přes Rosice do Brna, se rozléval až po silnici k Říčanům vrchnostenský rybník nám známý jako "Nohavice". Z rybníka prosakovala čistá voda, která se zachycovala v nádrži za stavením a z ní pak strouhou vedla podél cesty "Pod valama" až ke kamennému mostu přes potok "Bobrava". Před mostem a menším stavidlem byla pomocí železné roury svedena až do panského pivovaru. Panský pivovar byl uváděn již r. 1562 za Pertolda z Lipého a v provozu byl až do r. 1898. Přes zimní období, aby voda v rouře nezamrzla, byla tato obložena slámou. Po zastavení provozu pivovaru byla jak nádrž tak i vodní strouha při cestě "Pod valama" opuštěna a za krátkou dobu zanikla. Stará budova "U vodárny" sloužila dříve jako vrchnostenská hospoda, při které bylo rovněž řeznictví. Roku 1818 měl hospodu v nájmu Jan Brunclík hostinský (nar. r. 1782) a manželka jeho Marie (nar. r. 1778) Dne 22. 6. 1887 tu vznikl požár. V roce 1882 byla hospoda pronajata Antonínu Zelinkovi.
Panský hostinec byl v provozu ještě v roce 1912, kdy se tu konala poslední zábava. Když si Zelinka postavil a zařídil řeznictví v "Zámecké ul." byla sem převedena i hostinská koncese z "Vodárny". Tím stará panská hospoda "Na vodárně" zanikla.

---

Rosice v druhé polovině 19. století
Do roku 1869 bývalo v Rosicích a na Pendrově šest veřejných studní, které zásobovaly obyvatelstvo pitnou vodou.
Na Pendrově stávaly studny dvě, jedna byla před budovou starého pivovaru a v činnosti ještě na počátku dnešního století, druhá studně se pak nacházela a ještě nachází na malém prostranství "Ve strži" před domkem čp. 710, kde do r. 1921 bývala prodejna potravního spolku "Dobromil", nyní je tento domek majetkem Oldřicha Pánka. Také u této studny bylo dřívější dřevěné čerpadlo r. 1963 nahrazeno železným.

---

Domy a obyvatelé Rosic v minulém století
V prvním čtvrtletí minulého století bydlel na Palackého náměstí v domě čp. 46 kromě rodiny Adama Rahna Alois Lorenzi, sládek rosického pivovaru. Jeho manželka Anastázie se narodila roku 1798. Měli dvě děti, třináctiletého syna Františka a dceru Aloisii. Alois Lorenzi, narozený roku 1778 byl na tehdejší dobu velmi zámožný. S Christiánem Gothelfem Uhlíkem, horním směnmistrem založili na oslavanském panství v katastru Nové Vsi těžební jámu zvanou "Svatá Trojice". Každý vlastnil Polovici podílů dolové míry. Alois Lorenzi dne 1. června roku 1818 dolové pole ve výměře 224 sáhů délky a 112 sáhů šířky při hranicích rosického panství prodal

---

Pivovarnictví v rosicích a nejbližším okolí v letech minulých
Pivovarnictví bylo vydatným zdrojem důchodů a výnosů pro vrchnost. Byl sladován ječmen a zužitkováno těžce prodejné dřevo, kterého bylo tehdy dostatek. Panské pivovary byly nejspolehlivějšími a nejvýnosnějšími důchody. Začátkem pivovarnictví byly vařící krčmy , sladovní a posladovní domy, které se např. v Ivančicích vyskytují již v létech 1445-1489.
Původně se vařilo pivo i na vesnicích pro vlastní potřebu. V první polovině XVI století ustupují však krčmy panským pivovarům, které vyráběly pivo pro celé panství. V Říčanech se nacházel do roku 1539 pivovar Prospera hraběte z Sinzendorfu. Oslavany měly panský pivovar roku 1560 za Pertolda z Lipé. Téhož roku je zmínka i o panském pivovaře v Dolních Kounicích, který byl v majetku knížete Karla Ditrichštejna. Dne 23. února 1562 konán byl v Brně zemský soud, na kterém Pertold z Lipé převádí své panství na Jana staršího ze Žerotína. Při vkladu majetku uvádí se též panský pivovar.
Panské pivovary ku zajištění odběru piva měly v městě i městečku a vesnicích vlastní krčmy, později zvané hospodami, které byly pronajímány. Tak v Rosicích byly hospody dvě - první na městečku, tam kde dnes stojí Rahnův dům (Palackého nám. čp. 46) a druhá byly v místě nynější Elektry (Palackého nám. čp. 11). Třetí hospoda byla ve vodárně čp. 86. Další panská hospoda se nacházela v Popovicích, v usedlosti č. 6. Patřily k ní dva poddanské grunty pololánské. Větší spotřeba piva měla vliv na rozvoj pivovarů v okolí Rosic. Ve Veverské Bítýšce se uvádí panský pivovar v roce 1559. Rovněž města zakládala pivovary a várečné domy. Roku 1580 vykazovala Velká Bíteš 33 várečných domů s roční várkou 230 sudů. Dolní Kounice vykazovaly roku 1604 už 15 várečných domů. V Ostrovačicích se uvádí pivovar roku 1609 v držení benediktinů a náměšťský roku 1613, jehož majitelé byli Marie a Františka, hraběnky z Kufštejna. Rosický pivovar odváděl z nařízení olomoucké konzistoře faráři (jak zapsal 8. ledna 1691 farář Bílý) z každé vrchnostenské várky půl vědra prostředního piva. Za Jiřího Ruperta Haušperského z Fanálu činil průměrný roční výstav 655 sudů. Vrchnost měla v roce 1755 panskou hospodu čp. 75 obce příbramské "Zastávku", dle které jest pojmenovaná nově založená obec, dnešní Zastávka. V Tetčicích Fridrichův hostinec býval též panskou hospodou. Koncem ledna roku 1765 byl zakoupen od vrchnosti Janem Procházkou. Vystřídalo se tu několik majitelů, až v roce 1850 přišel do rodiny Fridrichovy. Panskou hospodou v Omicích býval hostinec čp. 36 (Staňkův). Nájemce této krčmy musel povinně od vrchnosti odebírat pivo, kořalky a ostatní nápoje. Tato krčma byla v pozdějších letech přeměněna na panskou myslivnu, ve které roku 1838 bydlel revírník Franz se synem Karlem - lékařem rosickým. Pod dráhou proti "mlýnku" stával dřevěná hospoda. Její poslední majitel byl zván přezvískem "Hadraba". Protože hospoda stával v místě projektované dráhy, byla roku 1853 zrušena. Vrchnost dávala školnímu správci ještě do roku 1876 mimo peněz také 8 věder piva.
Prvním nájemcem rosického pivováru byl Jan Brauner. Roku 1857 byla nájemcem vdova Ernestina Braunerová, která měla šest dětí. V pivovaře zaměstnávala sládka Girtiga Leopolda nar. roku 1826, který pocházel z Uhelné (dříve Sörksdorf), okres Jeseník a dále účetního Jellinka Filipa z Uherského Brodu. Další pracovníci byli vařič piva Alois Šanca, bednář Jan Poděbradský a bratři Žiškovi, dále dva kočí František Pexa a Havlásek, kteří rozváželi pivo do všech panských i obecních hospod, které vrchnosti rosické náležely. Nájemce sladovny byl Julius Zerner, majitel půllánu v Rosicích čp. 15 na Palackého náměstí. Vyrábělo se tu na 60 vagonů sladu. Sladmistrem byl Vilém Obereigner. Nájem pivovaru převzala v letech 1883 Johanna Braunerová.
Starobylý pivovar a sladovnu najala roku 1899 akc. spol. "Moravia" z Brna. Dne 18. června 1900 schválená žádost "Moravia" v Brně a ředitelstvím velkostatku v Rosicích o přenesení koncese z velkostatku na akc. spol. Moravia. Při jednání prohlásil řed. Rd. Svoboda, že Moravia jest ochotna po uplynulé době nájmu zříci se koncese, nikdy nikomu ji nepřenésti a jen po dobu nájmu v pivovaře ji prováděti. I když rosické pivo se těšilo oblibě, akciová společnost jeho provoz zastavila. Zastaralé zařízení se nevyplácelo, malé podniky zanikaly, výroba se koncentrovala v modernějších a výkonnějších závodech.
Posledním sládkem byl Bedřich Barth. Rozhodnutím c.k. hejtmanství v Brně v roce 1901 schválilo výčepníkem v budově starého pivovaru Jana Blažu, později jeho dceru pí Kroupovou, která dle kupní smlouvy z 23. dubna 1926 koupila od akc. spol Moravia pivovar a sladovnu a vedla výčep piva v budově do roku 1933.
Strojní zařízení bylo použito jinde a staré objekty počal bourat hostinský Willand ze Zastávky. Zůstala pouze jeho přední budova, kde bydlelo několik nemajetných rodin. Zchátralé zříceniny pivovarských objektů koupilo pak družstvo "Lidový dům" , které obdrželo povolení ku přestavbě budovy na hostinské místnosti.

---

Vyhrálo pivo
Je tomu asi 130 roků, kdy cesta z Pendrova do Rosic byla velice příkrá. Podobala se dnešní ulici Máchově. Tato cesta byla stále zdrojem stížností vozků, že jejich koně jen obtížně zvládají stoupání do kopce. Až pod důrazné stížnosti pivovaru bylo započato se stavbou silnice s povrchovou kanalizací škarpou.
Na tehdejší dobu to byla docela velká stavba. Spodní část silnice byla vyrovnána navážkou. Vrchní část (ke hřbitovu) musela býti doslova vykopána. Jinak by nebylo stoupání po celé délce stejné. Aby silnice trvale plnila svůj účel, bylo nutno vybudovat opěrné zdi – terasy, které jsou její nedílnou součástí. Předzahrádky u domků patří k domkům. Ovšem přesné hranice nutno dohledat.
Silnice byla dokončena v roce 1874 a pojmenována na ulici Úvozní – dnešní Úvoz.
Ještě dnes je vidět ve sklepě domku čp. zazděná dvě okna asi 3 metry pod úrovní silnice. Klenutá světnice se tak stala neobyvatelnou.
Nutno podotknout, že ulice Úvozní byla tehdy poslední ulicí směrem k Tetčicím.
Tato silnice byla vlastně postavena pro plynulou dovážku sudového piva do městyse Rosice. Vyhrálo pivo!

---

Výběr z Hausperského Moravských letopisů 1767-1790
Z neštěstí na rosickém panství 1786
Bůh mě ochránil od povodní, krupobití a požárů. Rybníky zůstaly ve svých hrázích a stavidla nebyla poškozena. Ve Zbraslavi povstal v části patřící náboženskému fondu požár, který spálil i několik domů v rosické části. Žito se kvůli chladnému létu a častým dešťům v době žní moc nevydařilo a muselo se požnout z části mokré, protože začalo přerůstat. Já jsem mohl začít sklízet žito v Rosicích a v Lukovanech teprve 25. července, se sklizní pšenice se mohlo začít v Lukovanech teprve 12. srpna, v Rosicích dokonce až 18. a 19. srpna. S povolením faráře byla v neděli 20. srpna robota, po bohoslužbách se na poli vázala pšenice.
Rybníkářství se také nevyvedlo, ale to bylo mojí vinou. Do Horního, Prostředního a do Dolního omického rybníka, dále do Popovického horního silničního rybníka, do Brodku, do Dolní Obory, do Babického rybníka a do Rozsocháče jsem nechal přesadit roční kapry, které jsem vylovil z Tetčického rybníka. Myslel jsem, že se v těchto rybnících kapři zdárně ujmou. Sám jsem ale poznal, že přesazení kaprům vůbec nesvědčilo a že po něm nic nepřibrali. Panský dvůr se mně také nepodařilo přivést k žádoucí prosperitě. Chov skotu jsem udržel na předcházející úrovni, ale chov ovcí se z loňských ztrátách dosud nevzpamatoval a letos jsem ztratil dalších 206 kusů. Nad mé očekávání si naopak vedlo pivovarnictví. Přestože se letos chmel celkově nevydařil, prodal jsem ho 200 měřic (1 měřice = 61,487 l). Prodal jsem i dost stolního vína. Rovněž prodej dříví byl úspěšný, takže jsem nakonec obdržel z důchodového úřadu do vlastních rukou 12.000 Zl. v hotovosti. Příjem z ryb nepřesáhne 500 Zl., obrok (feudální renta) nepřesáhne 1800 Zl., takže pro příští rok mohu počítat s příjmem nanejvýš 10.000 Zl.

---

Hospodaření pivovaru v roce 1786
Výstav piva přinesl letos 2.369 Zl., což je o 313 Zl., 52 kr. a 2 denáry více než v minulém roce. Tento nárůst připisuji letošní drahotě mladého vína, jehož cena přesahuje cenu piva o 3 kr. za 1 máz (1 máz = 1,4147 l). V pivovaru se za celý rok uvařilo celkem 20 várek piva a k prodeji bylo vyhrazeno 295 sudů a 1 vědro. Zásoba piva ke konci roku představovala 13 sudů, 3 vědra a 241 mázů. Pivo odebírali do svého šenku zastávecký a popovický hostinský. V malém hostinci v Říčkách se vytočilo 8 sudů a 2 vědra, což lze připsat výstavbě nové silnice do Bíteše.

---

Údaje o pivovaru z pivovarských kalendářů

Adresbuch der Brauerein, Malz, .....Fabriken, Wien, 1896
Rossitz (Rosice)
Freiherrlich von Hirsch-Gereutsche Dampfbrauerei
Majitel Moritz Freiherr von Hirsch-gereuth
Sládek Otokar Černý
Výstav piva za rok 1894/1895 10 000 hl.

Pivovarský kalendář na rok 1903
Rosice – majitel baron Arnold a Raimund Forest, vlastní správa,
várka 60 hl, výstav piva za rok 1901/1902 9 000 hl.

Pivovarský kalendář na rok 1907
Rosice u Brna – majitel baron Arnold a Raimund Forest,
várka 60 hl, výstav piva za rok 1905/1906 8 700 hl.
V roce 1907 výroba zastavena

---

Bývalý pivovar v Rosicích

Roku 1755 se uvádí v Rosicích panský pivovar, který v roce 1899 pronajal majitel velkostatku Akciové společnosti Moravia v Starém Brně. V roce 1901 – 1902 byl majitelem Arnold a Raimund Forest, var činil 60 hl a uvařeno bylo 9 000 hl. Asi v roce 1906 pivovar výrobu zastavil.

---

Dáte mi jistě za pravdu , že pivo je pevně spjato s českým národem. Až se člověk diví, že praotec Čech neuviděl z hory Řípu strdí a mléko – nýbrž pivní mok. Ale tehdy ještě chmel neznali, spíše pili medovinu. Věřte nebo nevěřte – v Rosicích se taky vařilo pivo. Dodnes o tom svědčí zřícenina na Kostelní ulici, naproti faře. Pivovar tehdy stával na levém břehu Bobravy – a teprve za několik století dal na pravém břehu téměř na stejné rovnoběžce pan Kellner postavit svůj mlýn. Oba břehy potoka kousek proti proudu spojoval od 16. století nádherný mostní oblouk. Dnes je tato památka poněkud zanedbána a tak se čeká, zda vydrží ještě dalších čtyřista let. Rád se pro něm projdu a mrzí mě, že tento skvost uniká zrakům turistů, neboť je zakryt přebujelým stromovím, keři a býlím. Málokdo v Rosicích ví, že po tomto mostě vedlo dřevěné potrubí, které samospádem vytlačilo lahodnou studenou vodu ze Zadních zmol přes les Oboru, až na první nádvoří Žerotínova zámku. Vodu tam sbírala malá kašna. V dobách sucha, kdy nestačil rosický vodovod dodat občanům dostatek pitné vody, brávalo okolí zámku vodu z tohoto zdroje.

---

Rosické letní slavnosti

Ve válečných letech kultura stagnovala. Co nebylo dovoleno, bylo zakázáno. Kina hrávala jen české, německé, občas italské filmy. V prvních poválečných dnech si lidé chtěli ztracené vynahradit, potřebovali se zasmát, pobavit se. Spolky se úkolu ujaly a nacházely dosti příznivců ochotných pomoci.
Snad každý zná lidový dům. Kdysi o obhospodařoval dělnický spolek. V prostorném sále se pořádaly zábavy, plesy i divadla, krátce po válce s e vněm konala vzpomínkové pásmo na Charlotu Masarykovou. Každou neděli se představovalo dětem loutkové divadlo s populárním kašpárkem.
Ale nezapomenutelný byl letní karneval s názvem Havaj. Malá zahrádka u hostince byla vybavena stoly, židlemi a slunečníky. V úvodu slavnosti předváděli na malém parketu, kde hrála hudba, půvabné tanečnice v lýkových sukénkách havajské tance.
Druhá kapela vyhrávala ve velkém sálu k poslechu i tanci. K občerstvení sloužilo mnoho stylových stánků. Neustále se točilo kolo štěstí, což byla tombola bohatě zásobena hlavně rosickou sklárnou, ale i jinými dárci.
Lidový dům byl původně pivovar, zbyly zde hluboké sklepy. Ze dvora byla vidět jen přízemní okna vedoucí do podzemí jež připomínalo peklo.
Stačil nápad pořadatelů a skluzavka byla na světě. Dolů se sjíždělo na dřevěném sedáku korytem za jásotu přihlížejících, přistávalo se bezpečně v otýpce slámy. Po přestálé jízdě čekalo na jezdce občerstvení. Pro někoho cesta ze sklepení trvala déle.
Kolem domu tekl potok Bobrava, který tehdy ještě nebyl páchnoucí strouhou, ale žily v něm drobné rybky. A této přírodní scenérie pořadatelé využili. Několik ochotných rukou zhotovilo vor, uprostřed upevnili malou lavici. Na horním toku pod klenutým mostem bylo zřízeno přístaviště. Plavbu doprovázeli dva mládenci s bidly, jimiž odráželi plavidlo od břehů i dna. Doplouvalo se k mostu přes silnici. A pak dobrovolníci vlekli pramici na lanech zpět nahoru k nástupišti. Chlapci se museli střídat, práce to byla vyčerpávající, napínali všechny síly, aby vor nestihnul osud Titaniku.
Všichni se dobře bavili, pivo teklo proudem. V pozdních večerních hodinách stoupala nálada a snad i rychlost plavidla. Ač byl vor stále přetížen, vydržel, zato někteří pasažéři nedobrovolně opouštěli palubu. Tak se plavba změnila v koupání. Ale nikdo legraci nezkazil, Havaj byla v Rosicích jen jednou.
Sokolská jednota pořádala karnevalů hned několik – Kongres duchů, Cirkus Umberto a Habeš. Ač od prvního karnevalu uplynulo bezmála půl století, vlastní několik občanů původní vstupenky s programem. Dopoledne se na nádraží konalo uvítání zahraničních účastníků Kongresu. Odpoledne prošel průvod ze sokolské zahrady Rosicemi. Byla zahájena taneční veselice. Poté následovala návštěva na hradě Černobílů a prohlídka panoptika. Pro občerstvení byl otevřen Kabanos-Salami-Club.
Večer zahajovaly tance v Síni pohádek a proběhlo otevření zimní zahrady. Ve 22 hodin vystoupil balet – Tanec duchů- a o půlnoci výbuch atomové pumy!
Sokolovna má velký sál, kde bývalo jeviště a galerie. K domu patří rozlehlá zahrada, která dodnes slouží mládeži ke sportovnímu vyžití. Členská základna byla široká a příznivci ji bohatě podporovali. Jejich podniky pod pečlivou režií byly na vysoké úrovni. Byly využívány všechny možnosti k zpestření programu.
K Cirkusu Umberto se váže vzpomínka na zvláštní vlak vypravený ze sklárny na rosické nádraží. Vezl "zvěř" a pak šel průvod přes město do sokolovny. Jeden mladík se nechal vézt v kleci oblečen do kůže dravého zvířete. Doprovod obstaral krotitel s bičem. Četní diváci lemovali silnice.
Habeš byla pro nás zemí, se kterou jsme cítili. Měli jsme slabost pro ty udatné lidi, kteří se bránili primitivními zbraněmi proti přesile moderně vyzbrojených Italů. Snad i po mnoha létech chtěli pořadatelé obnovit sympatie k této africké zemi rázem svého karnevalu.
Program tvořily masky v pestrých úborech. Čtyři muži nesli císaře v nosítkách s baldachýnem a další sluhové ho ovívali zelenými ratolestmi na ochranu pře pálivým rosickým sluncem. A vládce blahosklonně kynul jásajícímu davu.
Barevný průvod skončil na sokolské zahradě, kde byly postaveny bambusové chýše, v nichž se nabízelo občerstvení. A lidé se veselili dlouho do noci. Počasí přálo, slavnost se vydařila, bylo dlouho na co vzpomínat!

---

Jedeme-li drahou z Brna do Okříšek, projíždíme od Střelic lučinatým údolím Bobravy, lemovaným olesněnými stráněmi a po půlhodinové jízdě staneme v Rosicích. Nádraží je u samého města.
   Rosice rozkládají se malebně po obou stranách pahrbku as 30m vysokého, domy jsou stavěny stupňovitě nad sebou. Minouce parní mlýn a bývalý pivovar přijedeme do předměstí neb podměstí Pendrova, kterým vede silnice do Úvozu a na náměstí Palackého. My však dáme se vlevo nahoru po nových 105 žulových, 3m dlouhých schodech. Uprostřed svahu máme po levici faru a kostel, po pravici obě školy ....